Mozaika drobnějších textových celků v několika žánrech.
Konflikt Josefa Lichého – úvodní próza: Skupina katolických intelektuálů se schází koncem sedmdesátých let s bezmezným obdivem nad Nietzscheovým arcidílem Zarathustrou a Lichý s nimi polemizuje. Eremita: reflexivní próza z týchž dob o poslání básníka, ale i o jeho stylistických pochybnostech, o jeho iniciačním uhranutí Morgensternem. Za prózou následuje řada strofických básní inspirovaných krajinou školního dětství.
Poslední předlistopadové desetiletí charakterizují nově vybrané básně, zčásti trpce ironické, pod názvem Vlast v osmdesátých. Miniaturní „národní triptych“ Hospodine pomiluj ny začíná popisně meditativní prózou Nápis na hrobě, pokračuje pod dojmem jednoho jihočeského pohřbu útlou lyrickou sbírkou Dávný lid a uzavírá se historickým obrazem Z posledních večerů J. A. K., několika fiktivními monology nejslavnějšího z pobělohorských exulantů.
Nefarář Vlastimil Kern, „povídka pro faráře“ jedná o příležitostném neordinovaném kazateli, dává nahlédnout do jeho vnitřních zápasů a zachycuje jednu jeho skutečnou promluvu v nejmenovaném, skoro vymřelém venkovském evangelickém kostele.
Jako intermezzo je v knize zařazen homiletický esej O lkání Ducha za nás, po němž následuje cyklus básní právě tak nostalgických, jako nadějeplných, nazvaný Lítostí ke světlu. O otázkách tvorby na pozadí dnešního světa reklamy a byznysu rozvažuje závěrečná nejdelší próza Umělec Jaroslav Lenc.
Konflikt Josefa Lichého – úvodní próza: Skupina katolických intelektuálů se schází koncem sedmdesátých let s bezmezným obdivem nad Nietzscheovým arcidílem Zarathustrou a Lichý s nimi polemizuje. Eremita: reflexivní próza z týchž dob o poslání básníka, ale i o jeho stylistických pochybnostech, o jeho iniciačním uhranutí Morgensternem. Za prózou následuje řada strofických básní inspirovaných krajinou školního dětství.
Poslední předlistopadové desetiletí charakterizují nově vybrané básně, zčásti trpce ironické, pod názvem Vlast v osmdesátých. Miniaturní „národní triptych“ Hospodine pomiluj ny začíná popisně meditativní prózou Nápis na hrobě, pokračuje pod dojmem jednoho jihočeského pohřbu útlou lyrickou sbírkou Dávný lid a uzavírá se historickým obrazem Z posledních večerů J. A. K., několika fiktivními monology nejslavnějšího z pobělohorských exulantů.
Nefarář Vlastimil Kern, „povídka pro faráře“ jedná o příležitostném neordinovaném kazateli, dává nahlédnout do jeho vnitřních zápasů a zachycuje jednu jeho skutečnou promluvu v nejmenovaném, skoro vymřelém venkovském evangelickém kostele.
Jako intermezzo je v knize zařazen homiletický esej O lkání Ducha za nás, po němž následuje cyklus básní právě tak nostalgických, jako nadějeplných, nazvaný Lítostí ke světlu. O otázkách tvorby na pozadí dnešního světa reklamy a byznysu rozvažuje závěrečná nejdelší próza Umělec Jaroslav Lenc.